5. díl třetí řady Ano, šéfe! – Bohemia (Dubí)

Přispěl admin | Zařazeno do kategorie rekapitulace dílu | Přidáno 01-04-2010

1


132  320x240 dubi4 5. díl třetí řady Ano, šéfe! – Bohemia (Dubí)    Dnešní díl nás zavál do Dubí, proslulé oblasti E55, Dubí je zajímavé město proslulé výrobou cibulového porcelánu a lehkými děvami. Své hezké chvilky nebudeme trávit s děvčaty, ale v penzionu Bohemia. Kuchař toho podniku je velkým fanouškem pořadu Ano, šéfe!, od počátku pořadu vaří podle Zdeňka Pohlreicha, ale jeho způsob vaření nepřináší podniku Bohemia úspěch a podnik se potácí na pokraji bankrotu. Zdeněk se cestou Dubím baví nad názvy některých podniků (Love Story, Libido, Alibi atd.).  Zdeněk už je před penzionem Bohemia a na kameru přiznává, že se bojí, ale i zároveň těší na to, co ho čeká.

U vchodu do penzionu Zdeňka Pohlreicha přivítá osobně majitelka Jaroslava Chabrová.  Náš šéf si pro začátek objednává svůj oblíbený mátový čaj s medem a komentuje objednávku slovy: „ Venku je zima, že by tam nastydl i lední medvěd‘’.  Restaurace jako taková se zdá být malinko přeplácaná, leč útulná, z ozdobiček je poznat, že za dveřmi jsou Vánoce.  Možná proto, že jsou Vánoce, hosta zde téměř nepotkáte. Zdeněk si vybírá z meníčka  “zvíci prvního dílu Jiráskova Temna“  uzené s křenovo-mandlovou omáčkou, staročeskou pečenou kachnu, hovězí steak s anglickou slaninou zapečený s hermelínem a nakonec  pstruha na másle.  Zatímco se připravuje Zdeňkova objednávka, seznamujeme se s kuchaři Zdeňkem a Tomášem. Šéfkuchař  Zdeněk pracuje v červené čepici, je velký obdivovatel Zdeňka Pohlreicha  a nedávno začal podle něj vařit, dokonce navštívil Zdeňka Pohlreicha v Ostravě na semináři. Mladší kuchař Tomáš je vyučen, práce ho baví a jeho koníčkem.  Později však ukáže, že Tomášovi chybí kreativita.

Jídlo už je hotové a nese se na stůl, Zdeněk ochutnává, ale jídel je více než si objednal. Kachna s knedlíky a zelím je výborná, plněné bramborové knedlíky jsou taky výborné, steak je špatně propečený, to je normální kremace. Uzené maso s křenovou omáčkou je dobré, té omáčky by mohlo být trochu víc, ale budiž. Průserové jídlo byl pstruh na másle, já si neobjednal s mrkví, asi jsem se namlsal ryb jinde a tohle se mi jíst opravdu nechce. Zelí musím říct je nejlepší, co jsem za natáčení Ano, šéfe! jedl, je vidět, že ti borci v kuchyni něco umí. Česká kuchyně se zde vaří opravdu chutně a dobře, horší jsou minutky, ale ty jsou údajně dílem kuchaře Tomáše. Zkušený kuchař Zdeněk se snaží již několik měsíců mladšího kuchaře Tomáše něco naučit, ale ten se nerad nechává poučovat.

Je tu druhý den ráno a náš šéf se rozhodl, že přichystá malé překvapení. Zdeněk Pohlreich se zastavil v hotelové škole v Teplicích a vzal s sebou do Bohemie několik studentů i s mistrem jako hosty, aby vidě  jak si kuchyně poradí s návalem hostů. V Dubí však na Zdeňka čekalo také překvapení, kuchař Zdeněk zůstal v kuchyni sám jen s pomocnou silou. Zkušený kuchař objednávky zvládá skvěle, a jak přiznává, vaří od vojny skoro 20 let. Šéfkuchař Zdeněk je rozhodnut propustit mladšího kuchaře.  Kuchař Tomáš včerejší den nic nepřipravil a práci neudělal. Zdeněk Pohlreich mu takový krok schvaluje. Je lepší vařit sám, než s někým nespolehlivým. Při vyhodnocení dne Zdeněk probírá možnosti náhrady v kuchyni a změnu jídelníčku, novou verzi jídelníčku si připraví kuchař Zdeněk na příští den natáčení.

Rok se s rokem sešel  a Zdeněk Pohlreich opět přijíždí do Dubí. Změny nastaly, v kuchyni vaří na praxi učeň Lukáš, kterého vaření baví a rád se učí. Později si sedne majitelky, šéfkuchař a náš Zdeněk nad novým jídelním lístkem a debatují  jak co nazvat jinak, popřípadě vyměnit. Řeč byla i moderních talířích, načež Zdeněk Pohlreich jim vysvětlil, že nejlepší je kulatý. Dneska se v restauracích předhánějí, na čem všem se dá servírovat jídlo, to je hotová “porcelánová pornografie”.

V kuchyni pročítají nový jídelní lístek a Zdeněk by rád viděl jak se připravují kančí medailonky a vídeňská roštěná. Zdeněk Pohlreich ukazuje druhému Zdeňkovi jak uvařit jídlo s větší chutí a šmrncem. Po jídle od Zdeňka Pohlreicha se druhý Zdeněk i s majitelkou olizovali. Na scéně se objevuje mladý zázrak Daniel, je mu pouhých 15 let a chtěl by dělat účetního. Daniela baví vařit, proto chodí o víkendech vypomáhat do kuchyně penzionu Bohemia. Náš šéf vyhlásil soutěž mezi učněm Lukášem a mladým amatérem Danielem, kdo uvaří lépe? Výherce za odměnu může roztlačit našemu šéfovi auto, poražený odklidí celé parkoviště od sněhu. Oba soutěžící vaří marinovaný vepřový plátek se zelenými fazolkami a omáčkou s červeným vínem. Šéfovi se zamlouvají obě jídla, ale nakonec se mu zdá lepší jídlo od Daniela (15). Mladého klučinu Zdeněk Pohlreich chválí do poručuje mu, aby zvážil svou budoucí profesi.  Následují den je v hospodě narváno a kluci makají, šéf dohlíží a diriguje, je málo talířů. Kuchyně všechno zvládla dobře i díky mladé síle.

Od poslední návštěvy uplynuly 3 měsíce a šéf se vrací zpět. Je právě půl čtvrté odpoledne a v kuchyni je pouze učeň Lukáš a vydává pouze připravené pondělní menu. Kuchař Zdeněk má jediný odpočívací den, přesto přijede. Zdeněk Pohlreich si objednává kachničku, vídeňskou roštěnou a hovězí líčka na červeném víně. Našemu šéfovi chutná, jídlo je podle něj exklusivní a s velkým uznáním uděluje podniku Bohemia doporučení pořadu Ano, šéfe! s jednou hvězdičkou. Šéfkuchař Zdeněk s červenou čepicí a jeho přítelkyně, majitelka jsou dojati a můžou si v klidu vydechnout.

Záznam tohoto dílu ke zhlédnutí zde.






Mapa putování Zdeňka Pohlreicha po českých restaurací


Mohlo by vás zajímat

Komentáře (1)

Dnes jsem navštívil s velkým očekáváním tento podnik a bohužel jsem byl velice zklamán. Objednal jsem si minutku Kuřecí kapsa plněná mozzarelou (doba čekání cca 40 min), která však byla udělaná do suchotvrda, přičemž smetanová omáčka byla naprosto nepoživatelná a spálená. Z jídla bylo cítit velký doposud pro mne nepoznaný zápach. Příloha byla americké brambory, které byly tvrdé, přesmažené, těžko poživatelné. Na ostatních hostech bylo také vidět, že jejich očekávání nebylo ani zdaleka naplněno.
Suma sumárum, každého koho potkám, tak mu velice rád sdělím, jak jsem v oné „restauraci“ dopadl.

Přidej svůj komentář