Šéf projížděl vesničkou Čistá a marně hledal restauraci U Zběhlíka, po chvíli našel zastrčenou perníkovou chaloupku. Majitel restaurace pan Kuře přivítal Zdeňka domácí jitrnicí a koláčky od babičky. Zdeněk si se zájmem prohlížel interiér restaurace a přemýšlel, jestli si pan Kuře nedělá pouze legraci. Šéf nechápavě kroutil hlavou nad jídelním lístkem, objednal si: Hrachovou polévku, Kachní játra ze švestkový chutney, Pstruha Ratatouille s caciki a parmazánem. Hrachovou polévku si šéf nemohl vynachválit. Kachní játra pálila, až se z toho Zdeněk orosil. Ratatouille se dělá trochu jinak a zelenina zdobená zeleninou nevypadá podle šéfa dobře. Při jídle pstruha Zdeněk chválí kuchaře, že jí opravdu něco, co chutná jako ryba. Zdeněk běžel do kuchyně poznat zbytek rodiny. Podle šéfa je chyba, když kuchař kombinuje italskou, řeckou a francouzskou kuchyni v jednom jídle. Pan Kuře se pod nátlakem šéfa přiznává k tomu, že není vyučený kuchařem ale soustružníkem. V restauraci pracovali pouze rodinní příslušníci, protože si nemohli dovolit zaměstnávat personál a jak dlouho to mohlo vydržet? Rodičové a dcery mají odlišné názory a na pokračování restaurace neměli jednotný názor. Zdeněk Pohlreich byl z idealismu pana majitele rozhozen, všechno zvládne údajně sám. Podle dcery Kristýny servis v kuchyni trvá moc dlouho, to mohl být problém úbytku hostů. V kuchyni byly úkoly rozděleny špatně, vybavení kuchyně neodpovídalo a koncept byl také špatný. Jako vždy, Zdeněk rozdal několik úkolů na příští den.

Byl tu další den a Zdeněk opět dorazil do restaurace U Zběhlíka. Dcera navrhla nové menu, nová koncepce pro podnik byla na světě. Šéf vysvětloval Pavlovi, že blaho hostů je důležité, ale ne na jeho úkor. V kuchyni se sešlo několik objednávek a panoval v ní chaos, špatná komunikace měla za následek dlouhé čekání hostů. Restauraci U Zběhlíka scházelo profesionální řízení. Následovala pracovní porada, v níž si dcera vyměňovala názory se svým otcem. Dcera Kristýna chce žít, ale nemůže, když je vázána na rodinný podnik.

Na dohled od restaurace U Zběhlíka se nachází konkurenční podnik, bez jména. Později Zdeněk odhaluje, že majitelkou hospody je paní Kuřová, manželka bratra pana Pavla. Mezi bratry vládl konkurenční boj, který nejvíce odnáší maminka obou.

Další den byl zde i se Zdeňkem, který přinesl manželům dárek, držáky na objednávky. Šéf chtěl panu Pavlovi pomoc, proto využil místní rozhlas k propagaci restaurace U Zběhlíka. Šéf si našel během natáčení i čas na rybaření, chytil pstruha. Zdeněk se převlékl do své bílé uniformy a předvedl několik svých specialit. Předvedl přípravu pstruha, steaku a kuřete. Pro cyklisty jen lehké jídlo. Správné vaření začíná nákupem, to Zdeněk Pohlreich ví, proto zajel nakoupit ryby na zítřejší menu. Živé pstruhy Pavel se Zdeňkem nasadili do potoka. Pan Pavel se rozhodl ukončit letitý spor se svým bratrem a pozval ho na zítřejší menu, za to později sklidil velký obdiv rodiny.

Nastal velký a slunný den restaurace U Zběhlíka. Přípravy byly v plném proudu, šéf dorazil a přiložil ruku k dílu. Bratr pana Pavla se omluvil a slíbil, že dorazí příště. Zdeněk si cvičně objednal pstruha, s chutí byl velmi spokojen. Pro lepší chod podniku je podle šéfa nezbytné vylepšit vybavení kuchyně, cenové kalkulace, komunikace a pořádat často různé akce. Šéf se rozloučil a přijede za nějaký ten pátek. Celá rodina berou návštěvu Zdeňka Pohlreicha jako velký přínos, jsou za něj vděčni.

Přišel čas, kdy šéf přijel na kontrolu, vybral si slunný srpnový den. Šéf byl překvapen úpravou potoka, pan Kuře zde udělal místo pro pstruhy, aby byli čerství. Zdeněk se podíval do kuchyně, kde zrovna vyráběli domácí jitrnice a šéfa také zaměstnali. Restaurace U Zběhlíka byla plná k prasknutí, snad se majitelům splnil sen i šéf byl překvapen. Zdeněk ochutnal zabijačkové jídla, později si objednal kachničku. Jídelní lístek U Zběhlíka je super, má hlavu a patu. Šéfovi vadily jen příliš nízké ceny, pan Kuře je hold dobrák. Zdeněk Pohlreich udělal jako vždy, závěr dramatický, až byl pan Kuře a celá jeho rodina na měkko. Šéf udělil dvě hvězdičky podniku U Zběhlíka.

Sledovat záznam devátého dílu (4.série): restaurace U Zběhlíka ( Čistá )

Ano, šéfe! devátý díl (4.série): restaurace U Zběhlíka (Čistá) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Karel se v podniku snaží vařit kvalitně, podle vzoru Zdeňka Pohlreicha, ale zájem o jídlo není tak velký. Šéf pročítá jídelní lístek a se zájmem si prohlíží vybavení restaurace. Zdeněk si objednal: Candáta, Hříbky, Žabí stehna, Rybí polévku a Kapra s grilovanou zeleninou. Polévka byla podle šéfa průměr, žádný hit. Žába je podle šéfa zajímavý sortiment, ale špatně chuťově provedený. Kapr byl docela povedený, hůř chutnali hříbci. Porce v Rybárně se zdály malé, to možná odrazuje mnoho lidí. Majitel se snažil vařit kvalitně s dobrým úmyslem, ale provedení je špatné, panu Karlovi pomalu a jistě docházely peníze na provoz podniku, spoléhal na pomoc šéfa.

V kuchyni se Zdeněk seznámil s personálem podniku a se zaujetím si prohlížel prostředí kuchyně. Šéf upozornil pana Karla na zanedbanost okolí restaurace a na vzhledu hodně záleží. Při zkrášlování interiérů Zdeněk použil mnoho a mnoho sprostých slov, snad to mělo efekt. Zdeněk představil panu majiteli svoji vizi o rybí restauraci. Zdenda rozdal úkoly a poroučel se domů. Večer nastal velký třesk, úklid a vylepšení celé restaurace podle pokynů Zdeňka Pohlreicha.

Druhý den ráno Zdeněk přijel opět zachraňovat a pomáhat, pochválil všechny za vylepšení podniku. Zdeněk zavolal na pomoc šéfa grafického studia, aby pomohl vylepšit image podniku Rybárna. Šéf dále personálu připomněl, že v dnešní době je důležitý servis, mnohdy více než jídlo. Servis je třeba trénovat, umění prodeje je podle šéfa velmi důležité a proto připravil pro zdejší obsluhu rychlokurz obsluhování. V kuchyni Zdeněk narazil na pána, který ve zdejší restauraci myje nádobí, ve svých 67 letech je plný života a vtipu. Šéf kladl zdejším kuchařů na mysl, že jídlo se má servírovat hezky, zákazník musí mít pocit, že jídla je na talíři ranec a ještě na něj musí hezky působit.

Zdeněk Pohlreich si objednal zdejší dvě bomby (salát a palačinku), ve třiceti stupních šéfovi naservírovali jahodový kompot a šlehačku z bakelitu. Salát je nedochucen, nemá šťávu a chuť. Číšníci a servírky se oblékli do slušnějšího oblečení a vaření pod taktovkou šéfa mohlo začít. Vaření se šéfem bylo rychlé, čerstvé, elegantní a chutné. Grafický návrhář připravil několik zajímavých návrhů, nové prostírání bylo na světě. Restaurace Rybárna potřebovala propagaci, proto šéf spolu s panem Ševečkem připravili reklamní kampaň pro oživení podniku. Fingerfood se konal na náměstí a byl dobrou reklamou pro Rybárnu. Kapela a dobré jídlo lákali zdejší obyvatele k návštěvě Rybárny. Jídlo se podle šéfa zlepšilo, ale co obsluha? Zdeněk angažoval do Ano, šéfe! dva herce, kteří měli za úkol dávat obsluze záludné dotazy a hodně se ptát. Najatí herci obsluze pěkně znepříjemnili život, šéf v pozadí poslouchal a přitom se nervově hroutil. Špatná obsluha byl velký problém Rybárny. Číšnice Vendula neunesla Zdeňkovo testování obsluhy a naštvaná utekla.

Zdeněk Pohlreich majiteli řekl, že je jen jeden z dalších restauratérů, kteří se bojí říct personálu pravdu, aby je náhodou nenaštval. Během napjaté atmosféry si Zdeněk Pohlreich stačil venku před restaurací pohrát s dětmi, kteří ho na oplátku zastřelili. Zdeněk se rozloučil s panem Ševečkem a připomněl mu přísnost na personál.

Po nějaké době se Zdeněk vrátil zpět do Pardubic. Odehrálo se v Rybárně několik zásadních změn a šéf byl sám zvědav. Zdeněk rychle proběhl kuchyň a objednal si několik rybích jídel. Na hodnocení jídla nabyl Zdeněk Pohlreich sám, pozval si odborníka na jídlo kamaráda Vodochodského a spolu ochutnávali jídlo zdejší Rybárny. Jídlo bylo skvělé, tedy až na guláš. Podle šéfa byl podnik na dně, po nějaké době je vidět velké úsilí všech a velké zlepšení. Zdeněk Pohlreich podniku udělil doporučení (1 hvězdičku), svým svérázným způsobem. V podniku Rybárna v Pardubicích propuklo veselí a majitel byl spokojen.

Sledovat záznam osmého dílu (4.série): restaurace Rybárna ( Pardubice )

Ano, šéfe! osmý díl (4.série): restaurace Rybárna (Pardubice) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Listování v salátovém vydání jídelního lístku šéfa nenadchlo, obsluha nebyla zrovna taktní. Majitelka podniku poprosila číšníka Jakuba, jestli by Zdeňkovi nezanesl lepší jídelní lístek, on jenom mávl rukou a odešel. V podniku vládl kamarádský duch mezi zaměstnanci i paní majitelkou, to není dobré. Servírka Lucie připustila, že velmi často mívá jiný názor než „šéfová“. (To je překvapení)

Paní majitelka je bývalou studentkou gastronomického umění Zdeňka Pohlreicha v PRAKULU. Podnik Kuželna vlastní již sedm let. Restaurace dlouhodobě nevydělává a potřebuje přísun peněz, tím je podnikání pana manžela v Aši. Měsíčně je podle paní Miroslavy Kuželna ve ztrátě 15 000,- kč.

Číšník přišel rozvážným krokem a umožnil šéfovi si objednat. Zdenda si objednal: Špagety carbonara, Pikantní kuřecí směs, libovolnou pizzu a Bolševický biftek (sázená vejce na mastné topince). Z Bolševického bifteku se bude Zdeněk vzpamatovávat hodně dlouho, navodil mu spíš nechuť k dalšímu jídlu. Jídlo, které Zdeňkovi naservírovali, je podle něj gastronomická katastrofa. Zdeněk poznal kuchaře Petra, který se drží v podniku šest let a vaření ho údajně hodně baví. Dříve Petrovi pomáhal druhý kuchař, ten už v podniku nepracoval a Petr byl na všechno sám.

Restaurace Kuželna vznikla z bývalé prodejny Jednota, investicí za osm milionů korun vznikly čtyři kuželkové dráhy a restaurace. Podle dcery paní majitelky, zaměstnanci neodvádějí stoprocentní pracovní výkon. Paní Miroslava vlastní kromě Kuželny ještě cukrárnu a trafiku, je stejně tak úspěšná i tam? Podle Zdeňka je jídelní lístek Kuželny jeden velký mix různých světových kuchyní, paní majitelka gastro podnikáním nepolíbená. Od šéfa dostala za úkol sepsat své myšlenky a nápady na kus papíru.

Druhý den ráno Zdeněk provedl bleskový průzkum oblíbenosti restaurace Kuželna, se zajímavým výsledkem. Občané Hazlova u Chebu si stěžovali na pomalou obsluhu a nekvalitní jídlo. Interiér podniku je zbytečně zahlcen reklamními předměty, které můžou občas působit komicky, nedostatky v čistotě stolů unikají personálu. Číšníci by v sobě měli najít trochu sebereflexe, podařilo se? Kuchař Petr je zahlcen 150 porcemi jídla, které se rozváží po zdejších továrnách, jen a pouze za 60,- kč za porci. Zdeněk konečně poznal štědrého manžela Karla, majitele rodinného podniku Amon v Aši. Kuželna zásobuje obědy právě firmu Amon. Podle manžela Karla je reálná ztráta restaurace Kuželna 50 až 100 000 ,- kč. Manžel Karel je vcelku rád, že manželka provozuje činnost, která ji baví. Velkým snem pana Karla je koupit si karavan, snad si jednou na něj našetří.

Paní majitelka sepsala cíle a ambice pro další období, jen na sebe zapomněla. Nepořádek v kuchyni šéfa už ani nerozhází, šéfová o všem ví, ale … Šéf probral suroviny ze kterých se vaří a rychle pochopil, kde byl další problém. Kuželnu označil za strašidelný zámek, personál je ke všemu lhostejný, majitelka sama neví, co chce. Paní Miroslava podle Zdeňka do manažerské pozice nepatří. Úkoly byly jasně určeny, paní majitelka měla zkontrolovat jejich provedení. Důležité je, aby všichni fungovali jako tým. Šéfová později svolala pracovní poradu a ptala se svých podřízených, co by během noci změnili. Noční akce proběhla s plným nasazením všech sil.

Druhý den ráno přijel šéf, na první pohled viděl zlepšení a pochvaloval si. Kuchyň nemůže fungovat jen s jedním kuchařem, proto bylo vypsáno výběrové řízení, do kterého se přihlásili tři kuchaři: Zdeněk, Honza a Olda. Raritou mezi zájemci byl kuchtík z Brna, odmítl práci v Dubaji, aby mohl přijet do Hazlova. Každý z uchazečů dostal možnost předvést své gastronomické umění, a jak kuchaři dopadli? Paní Miroslava si nechala oba dva kuchaře a Brňáka poslala domů. Trio kuchařů se sešlo u pracovní schůzky a spolu s paní šéfovou a Zdeňkem přemýšleli nad novou koncepcí jídelního lístku. Zdeněk ukázal několik zajímavých receptů ze svého repertoáru. Čerstvost, jednoduchost a elegance je synonymem vaření Zdeňka Pohlreicha.

Další den se Zdeněk přišel podívat, jak to kuchařům šlo. Kuchaři přiznali, že jejich návrhy lístku šéf překopal a oni správně nevěděli, co do kterého jídla patří a improvizovali. Podle šéfa dochází k absenci komunikaci mezi kuchaři a paní majitelkou, neuvěřitelné. Zdeněk provedl bleskový průzkum mezi hosty a setkal se s pozitivním ohlasem. Šéf se rozloučil, udělil ještě několik dobrých rad.

Snem manžela paní Miroslavy je obytný vůz a Zdeněk Pohlreich mu jeden přivezl ukázat přímo do Hazlova. Čtyři miliony korun, které investovali do zvelebení Kuželny, mohli jistě investovat lépe. Šéf se zájmem obdivoval nový interiér Kuželny a nedočkavě vyhlížel obsluhu. Zdeněk si objednal několik jídel, která později hodnotil. Výborná podle šéfa byla bramboračka a špenátové karbanátky, ostatní mělo nedostatky. Číšník byl nějaký divný, zapomněl šéfovi nabídnout polední menu. Velký problém podle šéfa je a bude v personálu, dokud to paní majitelka bude trpět. Po prohlídce karavanu, kterým Zdeněk přijel, se manželům vnutila myšlenka, jestli zavřít či nezavřít.

Zdeněk se s oběma manželi rozloučil, nasedl do karavanu a odjel. Doporučení ve formě nálepky restaurace Kuželna neobdržela.

Sledovat záznam sedmého dílu (4.série): restaurace Kuželna (Hazlov)

Ano, šéfe! sedmý díl (4.série): restaurace Kuželna (Hazlov u Chebu) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Šéf vešel do restaurace, obhlédl interiér restaurace a posadil se ke stolu. Zdeněk si nechápavě pročítal jídelní lístek a nabyl dojmu, že kuchař je nějaký básník. Objednávka pro šéfa: Jelení guláš, Špíz z vepřové krkovice, Kuřecí prso na houbovém rizotu, Kachní paštika. První šéfovi naservírovali paštiku, která mu docela chutnala. Z Jeleního guláše byl Zdeněk úplně unesen, tak dobrý nejedl hodně dlouho. Kuře s rizotem bylo odporné, suché. Špíz našeho šéfa moc neoslovil. Jediné, co se dalo z objednaných jídel jíst, byl guláš.

Zdeněk vyrazil do kuchyně, aby se seznámil s kuchařem a majitelem zdejšího „gurmánského“ podniku. Podle Kamila nejde o kuchařské umění, ale pouhou improvizaci. Majitel nastínil Zdeňkovi svoji nelehkou situaci, dluží na nájmu, energiích a dalších věcech a je bezradný. Kamilovi občas přijde výpomoc kamarád Honza, ale jen příležitostně. Vařit U stoleté lípy se nikomu nechtělo, kde mohl být problém? Restaurace podle šéfa potřebovala jednoduché menu a schopného kuchaře. Zdeněk Pohlreich přivedl Kamilovi hned dva schopné mladé kuchtíky, jen si vybrat.

Pan majitel se nejspíš nehodlal smířit s jasnými fakty, věří na nadpřirozeno a povolal vědmu, aby mu pomohla. Zdeněk přišel akorát včas na natáčení „pátého dílu Rumburaka„, nemohl věřit svým uším. Šéf byl vědmou docela zaskočen, později se i s radostí zasmál. Paní majitelka byla trochu rozhozená, když si hosté chtěli podle slov v menu objednat jídlo podle svého. Naštěstí dorazil spasitel Honza na pivo, dostal od Kamila zástěru a pomáhal v kuchyni. Na práci se přišel zeptat další kuchař, předvedl své pomalé kulinářské umění a zase šel. Později si sedli oba majitelé se Zdeňkem a zamýšleli se nad novým menu.

Další den Zdeněk přijel přiložit ruku k dílu a předvést něco ze svého kulinářského umění. Spolu s panem majitelem a dalším uchazečem Honzíkem vařili v kuchyni. Zdenda si servítky nebral, přebral velení a rozdával příkazy i paní majitelce. Hospoda byla přeplácaná, dekorace se musela ubrat, to byl úkol pro Laďku. Zdeněk Pohlreich zkoumal všechny možnosti neúspěchu, proto si pozval dva bývalé kuchaře, aby se dozvěděl více. Podle exkuchařů je hlavní šéfová Laďka a Kamil je pod pantoflem. Mezi hlavní důvody, proč kuchaři odešli, je pochybná platební morálka majitelů. Zdeněk Pohlreich navodil malou konfrontaci mezi paní majitelkou a bývalým kuchařem, následovala ostrá výměna názorů. Podle šéfa má Laďka značnou rezervu v komunikaci s personálem. Majitelé spolu se Zdeňkem připravili pro další dny reklamní kampaň, která měla přilákat nové i staré hosty. Zdeněk na rozloučenou Laďce zadal pár úkolů.

Další den Zdeněk dorazil k Lípě znovu, cestou potkal kuchaře, který dříve jevil zájem o práci, ale ze strany pana majitele žádná nabídka nepřišla, šéf se nad tím podivil. Po malém zádrhelu v nabídce se přípravy rozjely, šéf dohlížel na hladký průběh. Jídlo se zdálo být fajn, jen menší úpravy u stolů a dalo by se. „Na soustružníka dobrý,“ poznamenal Zdeněk Pohlreich. Hosté pomalu naplnili restauraci a v kuchyni se pracovalo, jak o život. Hosté byli spokojeni, číšník dostal tuzér 120,- kč, všichni byli spokojeni. Byla za úspěchem osoba Zdeňka Pohlreicha nebo opravdu úspěšná reklamní kampaň a kvalitní jídlo?

  Taktiku „vpadnutí do zad“ využil Zdeněk i tentokrát, bez milosti vtrhl do kuchyně a všechny překvapil. Majitel se stále snaží přemluvit kamaráda Honzu, aby se stal spolumajitelem a vařil s ním. Další variantou je možný prodej podniku. Podle číšníka Dana je hostů stejně jako dřív. V kuchyni spolu válčí Kamil a jeho kamarád Honza, na přání šéfa uvaří každý jedno jídlo.

Připravené jídlo bylo vynikající, svíčková i steak. Budoucnost této restaurace je však nejistá, samotný majitel a kuchař v jedné osobě nevydrží toto tempo dlouho, pomalu ho stíhá únava. Zdeněk Pohlreich na závěr doporučení neudělil, protože se v restauraci U stoleté lípy takto dobře nevaří běžně. Zdeněk popřál majitelům hodně úspěchů a poroučel se domů.

Sledovat záznam šestého dílu (4.série): restaurace U stoleté lípy (Praha)

Ano, šéfe! šestý díl (4.série): restaurace U stoleté lípy (Praha) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Šéf usedl na terasu a objednal si zdejší speciality: Polévku kulajdu, Pstruha, Svíčkovou, Pšeničnou tortillu, Horkou lásku. Podle šéfa na první dojem je restaurace dobrá, sen každého hospodského. Kulajda podle šéfa nemá žádnou chuť, je třeba dochutit. Pstruh je mastný, plave v sádle, prostě hnus. Svíčková je docela dobrá. Mexická tortilla je hnus. Dezerty Zdeňka Pohlreicha zrovna také nenadchly. Restaurace podle majitelů nevydělává, i přesto, že se majitelé snaží již dva a půl roku. Oba majitelé spoléhají na znalosti Zdeňka a na jeho případnou pomoc.

Zdeněk Pohlreich se přišel podívat do kuchyně na kuchaře, kteří mu připravovali jídla. V kuchyni narazil na kuchaře Miroslava, pomocného kuchaře Adama a budoucího kuchaře Marka. Miroslav se přiznal Zdeňkovi, že se svým šéfem komunikuje prostřednictvím paní Vandasové, protože se šéfem moc nevychází. Vybavení v kuchyni není dle slov šéfa nic moc, ale přesto může být stále čistá a udržovaná. Kuchtící slíbili Zdeňkovi, že druhý den bude v kuchyni pořádně uklizeno. Kuchař Miroslav a pan majitel Vandas zrovna spolu nevycházejí, ale po zásahu Zdeňka si oba podají ruce. Zdeněk nemohl pochopit, jak kuchař takhle může hanit svého chlebodárce. Zdeněk Pohlreich se jel vyspat na druhý den a v Pintovce mezitím nastoupila noční směna. Kuchyň uklízel každý, kdo měl ruce.

  Následoval další den, Zdeněk se přijel podívat, jak osazenstvo Pintovky splnilo jeho úkoly. Kuchaři byli na první pohled vyčerpaní a šéf byl s úklidem spokojen, jen bylo třeba s panem majitelem dojednat lepší vybavení kuchyně. Zdeněk Pohlreich vysvětloval majitelům a kuchařům, kde je hlavní problém. Drahé suroviny, nadměrná gramáž jídla, to jsou příčiny záporných čísel podniku. Zdeněk zapojil do pracovních procesů v kuchyni i pana majitele a pomocnému kuchaři dal po zbytek dne volno. Kuchařina to je dřina, o tom se přesvědčil i pan majitel. Paní Vandasová uvedla nějaká čísla o výdělku a z výsledků jí bylo téměř do pláče. Podniku nepomáhá ani svou iniciativou kuchař Miroslav, rozhodl se, že bude dávat větší gramáže, než ty které jsou napsány v menu.

Následuje další den, který vnesl nové světlo do hospodaření kuchyně, ve které se nehorázně plýtvá. Zdeněk Pohlreich se vypravil s budoucím kuchařem Markem do bio-zahradnictví a byl nadšen. Zdenda předvedl osazenstvu kuchyně, jak se vaří levně, efektivně a hezky. Zajímavou a názornou ukázku efektivity předvedl Zdeněk Pohlreich i paní majitelce a demonstroval, jak se vydělávají peníze na obyčejné obložené bagetě. Následně si manželé a majitelé spolu sedli a spočítali opravdový výdělek, který později ukázali kuchařovi Miroslavovi. Dodržovat gramáže se musí, kuchařovi Mírovi se to moc nelíbilo, ale poslouchat se musí.

Další den v Pintovce přinesl nový jídelní lístek, ještě nebyl zcela hotov, ale pracovalo se na něm. Pan Vandas vysvětlil dost rozumně a věcně Zdeňkovi svůj záměr s menu a setkal se s pochopením šéfa. Protože v Pintovce pořádají i svatby, prožili si manželé Vandasovi svoji dávnou svatbu znovu, za přítomnosti šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha.

Po měsíci se Zdeněk vrátil na místo činu a pomocí tajného agenta Karla si nechal objednat jídlo, které následně ochutnal a ohodnotil. Špión pro Zdeňka objednal čtyři jídla a šéf s nimi byl moc spokojen.

Pro lepší chod kuchyně pan majitel modernizoval zařízení, pokrok byl vidět na první pohled. Podle Zdeňka je důležité neusnout na vavřínech, ale restaurace je prozatím zachráněna a v budoucnu by mohla prosperovat.

Zdeněk restauraci udělil své doporučení, uvidíme s ohlasů čtenářů, jak se podniku Pintovka bude dařit do budoucna.

Sledovat záznam pátého dílu (4.série): restaurace Pintovka (Tábor)

Ano, šéfe! pátý díl (4.série): restaurace Pintovka (Tábor) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Zdeněk dorazil před podnik a nestačil se divit. Na chodníku před restaurací plno poházených „vajglů“, omlácené zdi budovy, to zrovna nebyla dobrá vizitka podniku. Šéf vešel do podniku, zdvořile pozdravil a se zájmem si prohlížel interiér restaurace U sv. Filipa a Jakuba. Zdeněk Pohlreich si objednal Frankfurtskou polévku, Fazolové těstoviny, Segedínský guláš, Hovězí šťavnatou, Kohoutovu ostruhu, Smažený korbáčík a Kuřecí řízek Palermo. Zdeňkův mix jídel kuchyň dost zabrzdil, proto šéf čekal na jídlo cca 40 minut. Polévka byla dobrá sic trochu mastná, pro dietáře asi nic moc. Smažený korbáčík je propadák, humus. Podle Zděňka Pohlreicha jídlo svědčí o tom, že kuchaři nebudou tak úžasní, jak si majitelé myslí.

  Zdeněk Pohlreich se vydal podívat do kuchyně za kuchařem Michalem. Šéfa okamžitě praštil do očí obrovský nepořádek v kuchyni, na tohle je Zdenda pes. Při nadávání šéfa se kuchař Michal přiznal, že je původně vyučen instalatérem. Zdeněk pomalu ztrácel iluzi o této restauraci, aspirovala totiž na jednu z nejhorších restaurací, co se týče pořádku. Podle šéfa byl nezbytný generální úklid, jinak nechtěl pokračovat. Zdeněk se seznámil s dalším kuchařem podniku, s kuchařskou Dášou, nad nepořádkem kroutila nevěřícně hlavou. Úklid, úklid a úklid. Personál podniku s majiteli pracovali celou noc, aby důkladně uklidili celou kuchyň.

Další den Zdeněk opět dorazil, s úklidem v podniku byl relativně spokojen. Kuchaře pustil šéf domů a nechal majitele pracovat místo nich, dávno údajně zapomněli, jak to vlastně funguje. Jeden z majitelů kmital v kuchyni, druhý na ‘’place‘‘. Podle Zdeňka se jídlo připravuje v zoufalých podmínkách, vybavení je na úrovni nějakého stánku. Jídelní lístek se zaslouží dietu, půlka z půlky a je to nový „jídelák“. Speciál pro hokej byl karbanátkový puk. Specialita šla během hokejového utkání na dračku, za 10 minut vyprodáno.

Majitel Filip jde se Zdeňkem do masny, prohlédnout si maso, z kterého by mohli něco uvařit. Zdeněk přidal ruce k dílu a v kuchyni předvedl něco ze svého umění. V jedenáct hodin byla restaurace téměř plná, v kuchyni to šlapalo pod taktovkou Zdeňka Pohlreicha. Nedostatky jsou patrné, podle šéfa vázne komunikace. Pro úspěch restaurace jsou důležité: Super polévky, Jednoduché a velké množství pivního sortimentu a několik druhů masa.

Po třech dnech Zdenda přijíždí zpět ke svatým. V kuchyni byl patrný pokrok, úkoly uložené šéfem téměř splněny. Šéf ochutnal polévky, kaši a byl velmi spokojen. Zdeněk přidal opět ruce k dílu, v kuchyni to šlapalo. Hosté byli s jídly povětšinou spokojeny, jednomu hostovi vadila malá porce. Do restaurace zavítal i známý herec Luděk Sobota se svou manželkou, Zdeněk Pohlreich přišel  oba přivítat. Podle šéfa má restaurace do budoucna velký potenciál a majitele dobře uživí.

Za nějaký čas se Zdeněk Pohlreich vrátil na místo činu, do restaurace U sv. Filipa a Jakuba. Zdeněk otevřel jídelní lístek a byl s jeho obsahem spokojen. Šéf si objednal: Žampionový krém, Kachnu, Guláš. Šéf byl s jídlem velmi spokojen a kuchařku Dášu pochválil. Zdeněk oceňuje pozitivní přístup majitelů i personálu k nové koncepci a uděluje nálepku jako své doporučení.

Sledovat záznam čtvrtého dílu (4.série): restaurace U sv. Filipa a Jakuba (Praha)

Ano, šéfe! čtvrtý díl (4.série): restaurace U sv. Filipa a Jakuba (Praha) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Na první pohled se umístění restaurace Zdeňkovi nelíbilo, podnik je zastrčený na sídlišti a hnusnější vstup do restaurace snad neviděl. Bývalá majitelka přiznala, že byla ráda, když přišel pan Nejedlý a restauraci si převzal. Podle kuchaře Martina hlavní klientelu tvoří převážně studenti. Zdeněk Pohlreich ochutnal následující jídla: Kuřecí Ondra z Křimic (Ondráš), Grilovaný mořský úhoř přelitý pikantní kari omáčkou, Bábin vrch. Pan Nejedlý přiznal Zdeňkovi, že v podniku již utopil 2 miliony korun, restaurace ho stála manželství. Servírka přinesla objednaná jídla na stůl a šéf se netvářil nějak nadšeně. Bábin vrch je podle majitele dětské jídlo, zdraví dětí asi u něj není na prvním místě. Mořského úhoře Zdeněk nemohl ani pozřít a vyplivl ho na talíř. Ondráš u šéfa neuspěl, žádné kuchařské umění podle šéfa to není. Zdeněk Pohlreich se v kuchyni seznámil s mladým kuchařem Martinem, který dříve lakoval auta. Zdenda se ptal Martina, jestli kromě lakování neprodával nebo neopravoval lyže, to narážel na svého oblíbence Babicu. Šéfa naštval velký nepořádek v kuchyni, starý olej na fritování. Nic nerozzlobí šéfa více, než obrovský nepořádek v kuchyni. Několik upřímných sprostých slov a už se uklízelo.

Pan Nejedlý má pro chod restaurace speciální software, Zdeněk se tvářil skepticky. Podle šéfa chybí restauraci jasný koncept, pořádek v kuchyni a manažerské schopnosti majitele. Zdeněk Pohlreich prorokuje zavření tohoto podniku.

Do restaurace přibyla nová posila, kuchař Petr. Uklizeno by bylo, ještě trénovat vaření. Oba dva kuchaři jsou podle šéfa kulinářsky nepolíbení. Většina kuchařů podle šéfa podceňuje kvalitní přípravu a to je i náš případ. Zdeněk Pohlreich mladým kuchtíkům pomohl s vařením a otestoval softwarový systém objednávek, ale moc se mu nelíbil. Odpoledne bylo určeno pro zátěžový test restaurace Sedmé nebe, do podniku se nahrnulo několik desítek lidí a podnik situaci nezvládl. Chaotické situaci nepomohl ani softwarový systém pana Nejedlého, který často chybně ukazoval objednávky na monitoru. Za všechno mluví zápisky hosta, dvou slečen: 18:00 příchod, 18:28 možnost objednání nápojů, 18:45 přišla část pití, 18:53 donesli skleničky a kávu, 19:15 přinesli 2 jídelní lístky pro 5 lidí, 19:33 objednáno jídlo, 20:30 není losos. Pan Jaromír Nejedlý připustil, že nápor hostů nezvládli.

Druhý den ráno si šéf sedl se zaměstnanci a panem majitelem, zhodnotili zátěžový test a vyvodili závěry. Podle šéfa za nezvládnutí testu může špatná organizace v restauraci. Zdeněk připravil nový jídelní lístek, kuchaři můžou upravit, pozměnit, pan Nejedlý připravil ceny.

Zdeněk Pohlreich nechal podniku dva dny pauzu, aby se připravil na nové menu. Šéf byl s jídelním lístkem spokojen, ceny odpovídající. Zdeněk si oblékl zástěru a šel mladým kuchařům pomáhat s vařením, zuřil nad jejich mizernou přípravou. Oba kuchtíci si později sedli se Zdeňkem a rozebrali své chyby a budoucí přípravu. Zdeněk kuchařům nabídl možnost návštěvy v Café Imperial, aby viděli chod kuchyně a podniku samotného. Martin s Pavlou využili pozvání Zdeňka Pohlreicha a vydali se do Café Imperial na přiučenou.

Zdeněk Pohlreich přijel po delší době i se svou přítelkyní Zdeňkou na kontrolu restaurace. Pan Nejedlý přiznal, že udržet restauraci z finanční stránky nebude možné. Jídlo, které si šéf se svou přítelkyní objednal, bylo dobré, jen se servírka zapomněla zeptat jak maso propéct a salát trochu plaval v omáčce. Šéf ocenění restaurace vyřešil šalamounsky, udělil restauraci půlku nálepky za snahu, druhou půlku přidá, pokud restaurace bude fungovat i v září.

Po několika týdnech jel Zdeněk okolo restaurace Sedmé nebe, šel se podívat, zda restaurace ještě funguje, ale již byla nabízena k pronájmu. Pan Nejedlý připustil, že finančně na restauraci nestačí a musí se jí vdát. Zdeněk Pohlreich si vzal půlku své nálepky a rozloučil se s podnikem Sedmé nebe.

 Sledovat záznam třetího dílu (4.série) Ano, šéfe! – restaurace Sedmé nebe (Plzeň)

Ano, šéfe! třetí díl (4.série): restaurace Sedmé nebe (Plzeň) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Zdeněk Pohlreich na začátku natáčení byl na restauraci Bohéma zvědavý. Po příchodu do restaurace šéfa interiér nadchl, myslel si chvilku, že zavítal do konečně slušného podniku. Podnik Bohéma působila slibným dojmem, ale co se skrývalo za oponou? Šéf si pročetl menu a číšníkovi nadiktoval své požadavky, objednal si: Polévku Consommé s domácíma nudlemi, Steak z norského lososa v parmské šunce s anglickou zeleninou, Srnční steak se závojem z brusinkové omáčky, Houbové rizoto. Zdeňka překvapila v menu „bilinková omáčka“, podnik působil skvělým dojmem a pak tahle hrubka. Polévka Consommé Zdeňka nenadchla, domácí nudle nebyly až tak domácí a v játrových knedlíčcích bylo asi pět kilo česneku. Losos svou vůní šéfa odradil, domníval se, že je zkažený, zelenina mražená. Rizoto bylo rozvařené a příliš mastné. Srnčí steak špatně, brambory neosolené.

Na scénu přišli majitelé podniku Bohéma a vysvětlovali Zdeňkovi pohnutky, proč si ho do podniku pozvali. Podnik prodělává, měsíčně podle majitelů zhruba 200 tisíc. Zdeněk vysvětlil pánům majitelům, že lidé nebudou platit takové sumy za smradlavé ryby a mraženou zeleninu. Zdenda se zašel podívat do kuchyně za kuchařem Láďou a kuchařem Mirkem, ten se mu svěřil, že pracuje denně bez volna a bez výplaty. Kuchař Láďa je zavalen objednávkami ze stránek nabízející slevy, to stěžuje kuchařům práci a podniku nepřináší žádný zisk. Podnik Bohéma je na tom tak dobře, že si může dovolit nabízet na menu slevy až 65%. Chladící box podle šéfa nevyhovuje. Sklady surovin nejsou stavěné na velké množství, majitelé podniku mají nepravidelnou platební morálku a to způsobuje kuchařům velké problémy s vařením i uskladněním surovin. Zdeněk Pohlreich pomalu a jistě odhalil hlavní příčiny neúspěchu této restaurace. Podle šéfa oba majitelé páchají ekonomickou sebevraždu. Vedení podniku připouští, že by kuchyň investici potřebovala, ale peníze nemají. Kuchař Láďa byl se Zdeňkem Pohlreichem spokojen a těšil se na další spolupráci.

Pan Josef i pan Kristián si vzali slova šéfa k srdci a během noci přivezli do podniku Bohéma nový chladící box. Během natáčení pořadu vyšlo najevo, že podnik Bohéma je v Brně velmi známý a nikdo v něm nechce pracovat, protože majitelé naplatí. Další natáčecí den Zdeněk zjistil, že kuchař Mirek měl všeho plné zuby a už nepřijde, kde se stala chyba? Zatímco pan Josef parkoval své bílé BMW, Zdeněk Pohlreich čekal, až si budou moci spolu promluvit, ale marně. Kuchaře Láďu drží v podniku jen peníze, které mu majitelé dluží. Zdeněk Pohlreich si potřeboval na chvíli odpočinout, proto zašel na trh koupit pár čerstvých surovin ( špenát, chřest atd.) a o chvilku déle předvedl několik zajímavých, jednoduchých jídel, které by v podniku mohli vařit. Následoval podvečer a zátěžová zkouška pořadu Ano, šéfe!. V podniku se tak setkal zátěžový test a mnoho slevových menu z internetu. Hosté naštvaně čekali na jídelní lístek nebo na své objednané jídlo, co to pro majitele je čekání hodinu, dvě a někdy i tři. Lidé naštvaně odcházeli, byli nespokojeni a jistě se už po této zkušenosti nevrátí. Korunu všemu dal barman, který hodil do nápoje limetku i s nálepkou. V Janáčkově divadle proběhlo ten večer velkolepé představení a šéf se nestačil divit.

Následuje další den, fanoušci Zbrojovky Brno v 9 hodin nedorazili, jak slíbili. Zdenda se poradil s majiteli a kuchařem Láďou na menu, které vařili tento den. V kuchyni se vařilo, Zdeněk pomáhal a opatrně se vyptával, jestli všichni dostali zaplaceno. K velkému překvapení zjistil, že majitelé stále nezaplatili, co slíbili. Zdeněk Pohlreich  si sedl s panem Kristiánem a Josefem ke společnému stolu a doporučil jim podnik prodat, podle něj oba dva podnikat neumějí. Oba majitelé dostali od šéfa ultimátum, zaplatí svým zaměstnancům nebo žádná spolupráce nebude. Zdeněk se za doby natáčení Ano, šéfe! poprvé sebral a odjel domů.

Uplynuly tři týdny a štáb Ano, šéfe! se vrátil na místo činu, do restaurace Bohéma, kde se udály zajímavé věci. Kuchaře Láďu vystřídal kuchař Mirek ( během natáčení dal výpověď ), majitelé ho přemluvili a on začal opět vařit v Bohémě. Zdeněk Pohlreich se vydal po stopách kuchaře Ladislava, který vařil v pizzerii, podle jeho slov mu majitelé Bohémy stále dluží peníze a navíc je díky nim vyšetřován Policií. Podle šéfů Bohémy jim Ladislav ukradl kávovar. Šéf se loučí s Brnem a restaurací Bohéma, nejlepší je podle jeho slov všechno a všechny zavřít.

 Sledovat záznam druhého dílu (4.série) Ano, šéfe! – restaurace Bohéma (Brno)

Ano, šéfe! druhý díl (4.série): restaurace Bohéma (Brno) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Majitelem restaurace Scandinávia je mladý podnikatel Martin Šplíchal. Pan Martin se svěřil, že od otevření restaurace se nedaří, přestože podle jeho slov dělá pro chod podniku maximum. Pan Šplíchal je ve Svitavách majitelem dvou podniků, restaurace Scandinávia a restaurace Coolna. Po příchodu do podniku Zdeňka zaskočila severská výzdoba, saně, lyže, sněžnice. V kuchyni Scandinávie vládne trio mladých kuchařů, pro kuchaře Filipa je Zdeněk Pohlreich velkým vzorem, dokonce má vylepenou jeho fotku v kuchyni. Zdeněk pročítal nabídku jídel zdejšího podniku a přemýšlel nad tím, zda je špatně jídelní lístek nebo název restaurace. Číšník přišel ke stolu a bez sebemenšího uvítání, pozdravu řekl:„Tak povídejte.“ Zdeněk upozornil číšníka, že se zrovna nechová k hostovi vhodně a říkat hostovi „povídejte“ se nehodí. Zdeněk Pohlreich si objednal následující jídla: Zapečené tagliolini s kuřecím masem a zeleninou, Bujón s vařeným hovězím a zeleninou, Čertovská pochoutka a Hermelín v bramboráku. Kuchaři byli objednávkou jídel překvapeni, Zdeněk si podle nich objednal ty nejhorší jídla, co v podniku mají. Podle kuchaře Tomáše je Zdeněk Pohlreich nejlepší reklamou pro jejich restauraci, myslel si to i po skončení tohoto dílu?

Objednané jídlo číšník naservíroval na stůl, byl o poznání slušnější a popřál i dobrou chuť. Ochutnávka jídel začala poznámkou Zdeňka:„ Jak prodělat peníze, lekce první.“ Zdeněk ochutnal bujón, zdá se docela dobrý, měl výhrady k množství masa a velikosti celeru, jídlo by mohlo být trochu lépe dochuceno. Majitel podniku Martin je vyučen mechanikem, seřizovačem, do pronájmu si vzal hospodu, která dříve byla ve Svitavách vyhlášená, hygiena ji později zavřela. Provoz podniku Scandinávia Martin Šplíchal dotuje z výdělků restaurace Coolna, měsíčně Scandinávia prodělává 20 tisíc korun. Podle Martina si vzít do pronájmu Scandinávii byla výzva, chtěl to zkusit. Zdeněk Pohlreich vysvětlil panu majiteli, jakou největší chybu udělal. Jako nový majitel staré restaurace ponechal podniku starý název, podle šéfa špatný. Martin má o svých kuchařích dobré mínění, podle něj vařit umí, oni si to myslí o sobě také. Hermelín se Zdeňkovi nezamlouval, není to žádné umění uvařit tohle jídlo. Tagliolini rozvařené na „sračku“, Čertovská pochoutka je stejná jako jídlo z asijského bistra na náměstí. Nejlepší jídlo z objednaných byl bujón, ale podle šéfa to není polévka, ale hlavní jídlo, které by mělo být podstatně dražší.

 Zdeněk se přišel podívat do kuchyně a poznat kuchaře, kteří jídlo připravují. Zdenda objevil jedno překvapení za druhým, kuchaři byli veselí a vypadá to, jako by nebrali nic vážně, možná ani našeho šéfa. Pan Šplíchal není silný šéf, je nesmělý a mladí kuchaři využívají jeho slabosti. Zdeněk Pohlreich vysvětluje personálu, že všechno v podniku v pořádku není a jeho pořad neslouží jako laciná reklama pro restauraci, kde všechno šlape a jediným problémem je malá návštěvnost. Všichni dostali za úkol přemýšlet o novém názvu pro tento podnik. Všechno ukazuje na to, že podnik není veden dobře, jídelní lístek u vstupu do restaurace byl z předchozího dne a podle šéfa se všechno v tomto podniku léčí mládím.

Je tu další den a Zdeněk Pohlreich přišel se zátěžovým testem. Požadoval po kuchařích, aby mu udělali dvě snídaně. Filip dostal na starost omeletu a Tomáš měl připravit vejce Benedikt. Kuchaři narazili na první problém, neměli vejce, tedy aspoň si to mysleli. Tomáš se přiznal, že neví jak připravit vejce Benedikt. Zdeněk Pohlreich mladým kuchařům ukázal, jak se dělá vejce Benedikt, kuchaři ochutnali šéfův výtvor. Zdeňkovi se nezdálo, že by v celé restauraci nebyla žádná vejce, šel se tedy podívat do skladu, tam našel celé plato. Kuchař Filip připravil omeletu, šéf mu ukázal, jak se má dělat správně, nadýchanější a lépe vypadající. Mladí kuchaři si ze všeho dělali legraci a šéf je upozornil, že jsou živi z peněz hostů. Neděle dopoledne a majitel nebyl nikde, tenhle podnik je podle šéfa určen k tomu, že kšeft mít nebude. Zdeněk se porozhlédl po kuchyni a nahlédl do příručního boxu, z toho co tam našel, se mu nedělá dobře. Šéfovi došla trpělivost a dostal potřebu být ke kuchařům dost upřímný:„Vy jste ta nejhorší kombinace, co si majitel může přát, moc toho neumíte a ještě na to serete.“ Zdeněk Pohlreich prošel celou kuchyň a našel velké množství zkaženého masa a zkažených potravin. Pan majitel vypadal, jako by ho žádné vyhozené maso netrápilo, vypadal tak, jako by ho netrápilo vůbec nic. Zdeněk Pohlreich po této události požádal majitele, aby určil jednoho šéfkuchaře, který bude za kuchyň zodpovědný a bude předcházet těmto ztrátám na surovinách. Pan Šplíchal se šel se Zdeňkem podívat na druhou restauraci Coolna, druhý podnik prosperuje a táhne Scandinávii. Zdeněk požádal majitele, aby se začal chovat jako manažér a přestal na vše odpovídat „hmm“. Jmenování šéfkuchaře bylo trochu nesmělé, ale nakonec se jím stal kuchař Tomáš. Kuchař Filip je kritikou jeho jídel ze strany Zdeňka zklamán a fotografii, kterou měl vylepenou, spálil.

  Další den ráno, Zdeněk Pohlreich připravil fotbalové utkání. Šéf chtěl názorně předvést, jak se pracuje v týmu a jak celý tým funguje jako celek. Zdeněk na sebe vzal pracovní zástěru a pomohl mladým kuchařům s vařením. Zdeněk Pohlreich přilákal do restaurace Scandinávia mnoho hostů, až mladí kuchaři nestačili vařit a také neměli z čeho. Podle kuchařů je pan majitel trochu lajdák, s doplňováním surovin jsou někdy problémy a není výjimkou, když se jdou 18 krát za den dokupovat suroviny. Pan majitel si nepřipouštěl kritiku, tvrdil stále, že nic špatně nedělají a zisk přijde sám. Zdenda předvedl pár vylepšováků při přípravě jídla a také ukázal, jak hezky naaranžovat jídlo na talíř. Šéf poukázal na to, že mladí kuchaři připravované jídlo neochutnávají, což je problém. Kuchtíkům jídlo od Zdeňka chutnalo a připustili, že bylo mnohem lepší než to jejich. Na terase pokračovala porada, šéfkuchař Tomáš připraví nové menu, majitel připraví nový název podniku a začne se do práce lépe oblékat, tak zněly úkoly od šéfa. Zdeněk nedává podniku moc velkou naději na přežití, ale třeba bude překvapen. Týden měl pan majitel na zásadní změny v restauraci.

Zdeněk přijel po týdnu na kontrolu, nově do Černé kočky. Interiér je hezčí, čistší. Menu je zatím staré, nezměněné, ale údajně se bude měnit. Martin vysvětlil Zdeňkovi, proč si vybral název Černá kočka. Následovala propagace restaurace Černá kočka, podle šéfa se to takto dělat nemá. Nové menu přišel do restaurace ochutnat a posoudit známý svitavský šéfkuchař pan Václav Šmerda. Zdeněk poznamenal, že personál není zcela přesvědčen o správnosti některých změn, jistě to budou dělat po svém po jeho odjezdu.

Po měsíci Zdeněk přijel opět do Svitav, aby se rozhodl, zda udělí doporučení. Vývěsní štít na restauraci byl ještě starý a nevíme, jestli jdeme navštívit restauraci Scandinávia nebo restauraci Černá kočka. Nástěnka při vchodu do podniku už byla poutavější a hezčí, jinak je vchod nevyužitý. Černá kočka byla narvaná k prasknutí, šéf byl mile překvapen. Jídelní lístek je zeštíhlen, příborníky na stole šéfa nenadchnou. Zdenda si objednal španělského ptáčka, svíčkovou, řízek se salátem a polévku. Španělský ptáček byl dobrý, svíčková také, polévka dobrá, jen salát by měl být lépe dochucen. Šéfkuchař Tomáš si věřil na známku od Zdeňka, prohlásil, že bude spokojen s jednou nebo dvěma hvězdičkama. Zdeněk Pohlreich ocenil práci Tomáše, kuchyně se posunula dopředu. Tím správným směrem se podnik ubírá dobře, ale velmi pomalu a některé věci měli být hotové už dávno. Zdeněk Pohlreich se rozloučil se šéfkuchařem a panem majitelem Černé kočky, známku jim bohužel nenalepil. Podle šéfkuchaře Tomáše je neudělení samolepky tragédie, tím hůř na malém městě. Majitel podniku pan Šplíchal neprojevil Zdeňkovi Pohlreichovi vděčnost, myslí si své a dělá si věci po svém.

Záznam 1. dílu (4.série) Ano, šéfe! – restaurace Scandinávia, Černá kočka – Svitavy

Ano, šéfe! první díl (4.série): restaurace Scandinávia, Černá kočka (Svitavy) is a post from: Zdeněk Pohlreich

Podle Zdeňka Pohlreicha nepatří suroviny pro přípravu mořských specialit mezi nejlevnější, o to důležitější je jejich bezchybná příprava. U mořských plodů nesmíme jejich přípravu odkládat, kazí se ještě rychleji než ryby, proto z obchodu nejlépe rovnou na  gril, kuchyně.

Zdeněk Pohlreich pro diváky připravil Grilované kalamáry, zajímavá specialitka s česnekem, citronem a zeleným petrželem. Další specialitkou jsou Medovo-sezamové krevety na grilu, které kupujeme šédé, červené jsou již předvařené. Nechybělo ani Kuře na plechovce s pivem i „Pizza“ s lanýžovým olejem.  Kuře pod cihlou – Pollo al Mattone je také zajímavý recept na gril. Šéf během přikrývání kuřete cihlou připravil italský Salát panzanella z bazalky. Na závěr si Zdenda připravil pochoutku bretaňských rybářů – Slávky na jehličí ( Grilované škeble éclade ).

Poslední šéfova rada zní: „Grilujte chytře, s nápadem a ničeho se nebojte!, přijdu se na vás podívat“.

Toužíte po více receptech na gril od šéfa Zdeňka Pohlreicha, kupte si jeho knihu Šéf na grilu – 100 skvělých receptů Zdeňka Pohlreicha.

Sledovat poslední díl pořadu Šéf na grilu – Speciality

Zdeněk Pohlreich: Šéf na grilu – Speciality is a post from: Zdeněk Pohlreich